Hrobka hrabat Linckerů

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4031136N, 13.7727683E

Hrobku naleznete zde: https://mapy.cz/s/rocapemuru

Dnes vás zavedu ke kapli Nalezení sv. Kříže s hrobkou hrabat Linckerů v obci Kadov. Hned na začátek vám musím štěknout, že tohle místo z kebule jen tak nedostanu. Je tajemné, strašidelné a přitom tak fascinující. Nevěříte? V tom případě se na místo vypravte a posuďte sami. Strašidelné myšlenky pak můžete hodit za hlavu v nádherné přírodě, která je všude kolem vísky s bohatou historií.

Jen co jsem vyskočil z auta, byl jsem k nezastavení. Tlapky poposkakovaly na místě a já byl moc zvědav, kam mne zanesou. Stál jsem na malé návsi a čekal, až člobrdice pobere věci. V té nekonečně dlouhé době jsem si prohlédl kostel sv. Václava, který jsem měl přímo před sebou. Stihl jsem si prohlédnout kříž, památník věnovaným padlým vojínům z Kadova, blízkou tvrz i turistický přístřešek. Až poté byla člobrdice připravena k výletu.

Tlapky mne nesly úzkou silničkou mezi kostelem a tvrzí. Po několika málo krocích jsem stál u žlutého domku s velkým srdcem ve štítu a dvěma erby nade dveřmi. U tohoto domku mi člobrdice pověděla, že tu býval kdysi dávno špitál a chudobinec, jen v dnešní době se na původ domku pomalu zapomíná.

Prohlédl jsem si chaloupku a vyrazil dále, přímo za famfrňákem. Byl jsem moc zvědav, kam mne cesta zavede. Po pravé tlapce jsem měl zasněženou louku, po levé tlapce zahrady. Vypadalo to, že cesta co nevidět skončí a já se budu muset vrátit. K mému velkému překvapení se tak nestalo.

Jen několik málo kroků od bývalého špitálu se cesta, po níž jsem tlapkal, začala rozšiřovat a já jsem spatřil stavbu, jíž podobnou jsem nikdy předtím nespatřil. Byla vysoká a široká s vytáhlou věží. Těžké vstupní dřevěné dveře byly přímo pod věží a ohraničovaly je dva mohutné sloupy. Úzká oblouková okna končila špičatou hranou, jen malba kolem nich měnila jejich tvar, že vypadaly, že končí obloukem. Levá i pravá strana hrobky byly dokonale souměrné. Nebylo nic, co by na jedné ze stran chybělo.

Stál jsem na místě a prohlížel si hrobku. Čím déle jsem hrobku pozoroval, tím větších detailů jsem si všímal. Všimnul jsem si okna nad těžkými vchodovými dveřmi. Všimnul jsem si ustupujících oken za sloupy vedle dveří. Vedle sloupů zeď opět ustoupila a další okna byla ještě hlouběji, než okna vedle dveří.

Stál jsem na místě jako přikovaný a obdivoval souměrnost hrobky. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Když jsem měl v merku všechny detaily, i ty sotva patrné, až tehdy jsem se dokázal pohnout. Hrobka mne lákala blíž a blíž k sobě. Já jsem pomalu kráčel kupředu a tajil dech. Hrobka mne tak přitahovala, ale čím a proč, to jsem nevěděl.

Rozvážnými, dlouhými a zároveň pomalými kroky jsem se blížil k hrobce. Tlapka střídala tlapku a já postupoval kupředu. Čím blíže jsem u hrobky byl, tím více mne lákala. Čím více mne lákala, tím větší respekt jsem z hrobky měl. Čím větší respekt jsem z hrobky měl, tím tíživější pocit jsem měl.

Pomalu jsem vytlapkal tři schůdky a stál jsem těžkých dřevěných dveří. Prohlížel jsem si každý jejich detail a nemohl přestat. Až po chvíli jsem z dálky slyšel člobrdici jak říká, mizíme. V tu chvíli jsem dal tlapky do pohybu a s kaplí po boku jsem se řítil kupředu. Tlapky byly v pohybu, tělo by běželo, ale mne to přišlo jako bych se nehýbal. Celou věčnost jsem svištěl a přitom jakoby byl stále na místě. Až když jsem měl hrobku skoro za chvostem, mohl jsem se doopravdy pohnout. V tu chvíli jsem se vymanil z něčeho, co nevím, co bylo.

V mžiku jsem byl u blízkého hřbitova. Až tam ze mne všechno spadlo. Ale hrobky jsem měl stále plnou kebuli. Živě jsem si vybavoval, jak si hrobku prohlížím, jak mne láká k sobě a jak musím tlapkat kupředu. Dodnes když si na hrobku vzpomenu, vybavím si snad všechny detaily, které jsem na ní obdivoval. Také si moc dobře vybavím pocit, který jsem měl, když jsem k hrobce tlapkal. Ten tíživý pocit ve mne při vzpomínce na místo zůstává dodnes. Stejně jako obdiv k člobrdovi, který hrobku navrhoval.

Já ani člobrdice nejsme pověrčiví. Na místo bych se ze zvědavosti rád vrátil. Ale zda dotlapkám až k hrobce, kdo ví. Možná. Třeba jednou, až se mi vrátí zpět odvaha, budu chtít zjistit, zda se na místě něco změnilo. Ale v nejbližší době to nebude. To vím určitě.

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na kopečku v blízkých Tchořovicích. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku a pivo Holba.