Kaprov

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Strakonice

 

GPS souřadnice: 49.4278522N, 13.8224478E

 

Kaprov naleznete zde: https://mapy.cz/s/kemokosete

 

Dnes vás zavedu ke Kaprovu, malému rybníčku v nádherné přírodě, který dostává svému jménu.

Jen co jsem vyskočil z Toyoťáka, byl jsem k nezastavení. Byl jsem na malém parkovišťátku, kde mne hned po doskoku na zem přivítala vůně vodičky. Na obloze zářil kamarád Punťa a já věděl, že mne čeká koupání, jaké už jsem dlouho nezažil.

Jen co měla člobrdice sbalené vše potřebné, vydal jsem se polní cestou kupředu, přímo za famfrňákem. Protlapkal jsem kolem několika málo domků, protlapkal jsem kolem pole, když se přímo přede mnou objevil les.

Polní cesta se v mžiku změnila v cestu lesní. Tlapkal jsem ve stínu vysokých stromů měkoučkou lesní cestou plnou louží a loužiček. Přeskakoval jsem spadlé větve, čvachtal jsem se v loužích a než jsem se nadál, dotlapkal jsem na rozcestí.

Mohl se vydat doprava, za omamnou vůní vodičky. Mohl jsem se vydat doleva, také za omamnou vůní vodičky. Jen dopředu jsem se vydat nemohl. Tam nebylo kam.

Stál jsem na rozcestí, nevěděl jsem kudy kam. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti, ale všechny smysly mi napovídaly, že ať se vydám doleva či doprava, vždy dojdu na krásné místo. Jenže ani jeden smysl mi nenapověděl, kudy tudy dál. Pomohla mi až člobrdice. K mému velkému překvapení nezaváhala a vydala se doprava.

V mžiku jsem kopnul do vrtule a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Tlapka míjela tlapku a celé mé já svištělo po zpevněné cestě kupředu, za omamnou vůní vodičky. Prosvištěl jsem kolem turistického přístřešku, prosvištěl jsem kolem křížku, když se přede mnou, po mé levé tlapce, jen pár krůčků ode mne, v celé své kráse objevil dřevěný domek.

Jen co jsem domek zmerčil, zamával jsem chvostem člobrdici na rozloučenou a jak nejrychleji jsem mohl, vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem ták rychle, že kdyby to šlo, prášilo by se mi od tlapek. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, byl jsem skoro u domku.

Už mi chybělo jen pár rychlých kroků a byl bych u svého cíle. Jenže očadla zmerčila něco, co mi famfrňák oznamoval už dávno. Hned vedle dřevěného domku, jen mrňousek od cesty, zmerčil jsem tolik vodičky, že jsem nevěřil vlastním očadlům.

Jen co jsem vodičku zmerčil, změnil jsem směr. Domek nedomek, vodička je vodička. Z rychlého kroku přešel jsem do skoku. Skočil jsem pár dlouhých skoků a v celé své kráse, s velkým očekáváním v kožíšku, hupsnul jsem do vodička svěžejší než svěží.

Jen co celé mé já doskočilo do vodičky, začal jsem plavat. Plaval jsem do středu rybníku a zanedlouho jsem zjistil, že neplavu sám. Doprovázelo mne hejno kaprů a kapříků. Kapři a kapříci byli všude, kde jsem byl já. Sváděli mne k závodům, ale já jsem se svést nedal. Moc dobře jsem věděl, že by kapři vyhráli. I kapříci by mne porazili. Proto jsem si raději jen tak plaval a závody přenechal mým novým kámošům.

Když jsem byl vyplavený, když jsem vytlapkal na souš, dostavil se ke mne hlad. To vám štěknu, kamarádi, plavání mi dalo ták zabrat, že mi začalo kručet v bříšku. Naštěstí byl čas oběda a Tchořovice jen co by pro kostičku doběhl daleko. Vydal jsem se proto na pořádný obídek do místní restaurace. A že to byla bašta, to vám štěkat nemusím. Jen vám mám vyřídit od člobrdice, že kromě prima bašty tu mají i super malinovku.

 

Tip na blízkou restauraci

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na kopečku v blízkých Tchořovicích. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku a pivo Holba.