Krčový rybník

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4278522N, 13.8224478E

Kaprov naleznete zde: https://mapy.cz/s/kemokosete

Po dlouhé době jsem změnil pole působnosti a z mých oblíbených Brd jsem se zatoulal do mých neméně oblíbených jižních Čech. Hluboké lesy, schované studánky a časté stoupání na vrcholky jsem vyměnil za louky, rybníky a tajemná místa Keltů.

Dnes vám štěknu o mém prvním zastavení v jihočeské přírodě. První místo, kam mne tlapky zanesly, byl Krčový rybník nedaleko obce Kadov. Být člobrdou a hledat cíle výletů v mapách, určitě rybník minu. Jenže naštěstí jsem psík a pořádný průzkumník k tomu a to mi pomohlo najít zajímavé místo, kde je naprostý klid. Navíc na rozdíl od dalších zajímavých zastavení v okolí, není o rybníku v turistických příručkách sebemenší zmínka.

Kadov, malou obec, o které vám později štěknu, jsem nechal za chvostem a tlapky mne nesly zasněženou polní cestou mezi neméně zasněženými poli. Co chvilku jsem zmerčil remízek, porostlý vysokými stromy. Co chvíli jsem zmerčil balvany, které jsem musel prozkoumat. Příroda, kterou jsem tlapkal, byla tak různorodá, že jsem nestačil valit očadla.

To se ví, netlapkal jsem pouze po cestě. Vždyť neporušený snížek byl všude, kam mé očadlo dohlédlo a mé já ho nenechalo bez povšimnutí. Co chvilku jsem z cesty seběhl na pole, abych se prosvištěl snížkem. Místy jsem měl snížku po bříško, jinde pouze po kotníky. Ať však bylo na zemi jakékoli množství snížku, snažil jsem se svištět s větrem o závod. Jak asi dobře tušíte, místy to nebyl problém. Ovšem pokud jste až po bříško ve sněhu, to se moc dobře nesviští. Asi jsem vypadal hodně zajímavě, když jsem se o běh i v tomto množství snížku snažil. Vždyť člobrdice se tak smála. I něco o buldozeru říkala, když jsem snížek prorazil. Musím vám štěknout, že se mi hodně ulevilo, když mne tlapky zanesly zpět na cestu.

Po boku člobrdice jsem kráčel kupředu. Cesta, po které jsem tlapkal, vedla z mírného kopečka. Co chvilku se zakroutila a vedla mne jinam, než jsem si původně myslel, že mne vede. Takovou cestu jsem snad ještě nepotkal. Naštěstí jsem na ní narazil zde. A byl jsem moc rád. Vždyť na rovné cestě není zábava. Zato když se cesta klikatí, nikdo nikdy neví, co ho čeká za další kličkou.

Už ani nevím, jak dlouho jsem vedle člobrdice tlapkal klikatící se cestou. Znenadání jsem zjistil, že svištím s větrem o závod a člobrdice je ta tam. Prohlížel jsem si další a další remízky, prohlížel jsem si nízké kamenné zídky vedle cesty. Dokonce i dřevěný domeček za nedalekým rybníkem jsem zmerčil. Mne však více než domeček zaujalo křoví před rybníkem. Z toho se ozýval nádherný zpěv ptáčků, kvůli kterému jsem musel zastavit. Takový krásný zpěv jsem dlouho neslyšel. Zda to bylo místem, přírodou nebo zda ke zpěvu ptáčků přispěl i puňťa, který se pomalu ukazoval na obloze, kdo ví.

Tak moc se mi zpěv kamarádů ptáčků líbil, že jsem na místě počkal a užíval si koncert do příchodu člobrdice. I chvilku s člobrdicí jsem na místě posečkal, než jsem vyrazil kupředu.

Tentokrát už pomalu rozvážným krokem a s člobrdicí po boku, jsem vyrazil dál klikatící se cestou. Pole skončilo a mne přivítaly vysoké stromy podél cesty. Stromy, které byly bránou na jiné místo. Za těmito stromy se příroda jako mávnutím kouzelného proutku změnila a já byl úplně někde jinde. Jen klikatící cesta a člobrdice byla jinde se mnou.

Nevěřil jsem vlastním očadlům. Po prvé tlapce jsem měl zničehonic les. Les plný vysokých a mladých stromků. Les, ve kterém co chvilku čněl mezi stromy balvan. Po levé tlapce, to byla jiná. Tam jsem měl jen několik mladých stromů. Zato balvanů, různě naskládaných na sobě, těch tam bylo. A nebyly to jen balvany, co mne na levé straně cesty překvapilo.

Jen mrňousek přede mnou za pořádnými balvany stála dřevěná chaloupka. Před chaloupkou nebylo po stromech ani památky. Zato jsem co chvilku zmerčil led. V tu chvíli mi to doštěklo. Další rybník na obzoru. Být tu v létě, tak jsem v něm, ale v zimě?

Musel jsem očíhnout člobrdici, jak se na místě chová a co dělá. Naštěstí měla plné oči okolní přírody. Nejvíce ji očividně zaujaly kameny, kterých bylo kolem nespočet. Jakpak by ji také nezaujaly. Podobné kameny se nevidí všude. Navíc jsou tak heboučké. Měl jsem takovou radost, že je člobrdice zaměstnaná prohlídkou a focením kamenů a přírody, že jsem hupsnul na rybník.

Svištěl jsem po rybníce s větrem o závod a přitom stál na místě. Ušadla mi létala všude, jen ne směrem ke hřbetu jako obvykle. Chvost se vrtěl do rytmu mých pohybů. A tlapky? Ty se snažily běžet, ale dát tělo do pohybu, to se jim nedařilo.

Kamarádi, to vám byla legrace. Nakonec jsem se přeci jen rozeběhl. Tlapky klouzaly po rybníce a já byl nadšený. Klouzal jsem se do středu rybníku, abych se za chvíli klouzal zase zpět. Cestou do středu rybníku jsem merčil les na druhém břehu. Cestou zpět k člobrdici mne přitahovaly balvany, kterých jsem viděl mnohem více, než když jsem se vydal skotačit na rybník.

To se ví, když jsem se dostal zpět na souš, člobrdice mi povídala něco o rozumu a zodpovědnosti. Moc pozornosti jsem jí však nevěnoval. Musel jsem ještě omrknout všechny ty balvany, které si doposud prohlížela člobrdice. Musel jsem se z pevniny rozhlédnout po okolí a prohlédnout si rybník. A v neposlední řadě jsem musel dávat pozor na člobrdici, aby se nevydala klouzat na led. Vždyť to by bylo tak nerozumné a nezodpovědné. Ale bžunda by to byla pořádná.

Tip na blízkou restauraci

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na kopečku v blízkých Tchořovicích. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku a pivo Holba.