Nový rybník

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.2992367N, 14.2040731E

Nový rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/lagaduvoso

Dnes vám štěknu o Novém rybníku, který jsem objevil v hlubokých lesích Píseckých hor. K mému překvapení jsem po výletě zjistil, že se měl rybník jmenovat Svatomartinský, ale na toto jméno si člobrdové nezvykli.

Tlapkal jsem z prudkého kopce lesní cestou vedoucí mladou smrčinou. Do kroku mi zpívali ptáčci a občas jsem na obloze zahlédl Puňťu, který se snažil roztrhnout naducané sněhové mračouny. Několikrát se mu to povedlo a les se rozjasnil. Netrvalo však dlouho a o slovo se opět přihlásily mračouni a já jen pevně doufal, že nespustí pořádnou chumelenici. To víte, zapadnout v hlubokých lesích, to určitě není žádná sranda.

Čím méně jsem viděl puňťu na obloze, tím rychleji jsem tlapkal. Cesta mi šla krásně od tlapek a než jsem se nadál, stál jsem pod vysokými stromy u zpevněné lesní cesty. Přímo přede mnou na zpevněnou cestu navazovaly dvě zasněžené měkoučké lesní cesty. To se ví, zpevněnou cestou jsem dále tlapkat nechtěl. Věděl jsem, že na krásné místo dotlapkám spíše měkoučkou lesní cestou. Jenže kterou si vybrat? Tu napravo, vedoucí hustým lesem nebo tu nalevo, za kterou jsem viděl, že na chvilinku les končí, aby se o mrňousek dál objevil v celé své kráse? To víte, rozhodování nebylo jednoduché. Ale než rušit v houštině mé místní kámoše, vydal jsem se měkoučkou lesní cestou po mé levé tlapce a těšil se, kam mne zavede.

Přetlapkal jsem zpevněnou lesní cestu a v mžiku tlapkal měkoučkou lesní cestou. Les plný vysokých stromů pomalu řídnul. Obtlapkal jsem lavičku a než jsem se nadál, ocitl jsem se na hrázi rybníku. Rybníku ne moc velkého, ale ani ne moc malého. Rybníku tak akorát, aby se zvládl ukrýt v hlubokém lese a potěšil výletníky, kteří jej objeví.

Prohlížel jsem se rybník a nestačil jsem valit očadla. Na každém konci hráze jsem zmerčil lavičky vybízející k odpočinku. Uprostřed hráze mne zaujalo stavidlo, které mne svádělo k návštěvě a prozkoumání rybníku z jiného pohledu. Jak asi moc dobře tušíte, tomuto pokušení jsem odolal. Vždyť snížek byl všude, kam očadlo dohlédlo. I hladinu rybníku pokrýval. To by bylo nerozumné se v tomto počasí vydat zkoumat rybník ze stavidla. Raději jsem se vydal po hrázi kupředu hledat vhodnou pěšinku, která by provedla po kraji rybníku.

Jen co jsem hráz přetlapkal, ocitl jsem se na rozcestí. Lesní cesta, po které jsem dosud tlapkal, vedla dále kupředu. Navazovala na ní další lesní cesta a světe, div se, i mnou vytoužená pěšinka. Tady jsem kopnul do vrtule a svištěl s větrem o závod. Obsvištěl jsem lavičku a pěšinkou na kraji rybníku jsem svištěl mezi rybníkem a lesem. Svištěl jsem s větrem o závod a než jsem se nadál, dosvištěl jsem k rákosí. Tady jsem se musel zastavit. Viděl jsem, že pěšinka vede do rybníku.

Ani nevíte, jak moc jsem byl překvapen. Nečekal jsem, že by krásná, uzounká měkoučká pěšinka mohla skončit v rybníku. Možná, kdyby na jejím konci seděl vodník, tak bych si toho všimnul. Ale takhle? Vrátil jsem se k člobrdici, která si prohlížela rybník od lavičky. Musím vám štěknout, že z tohoto místa je opravdu krásný výhled na rybník. Vlastně nejen na rybník. Od lavičky je krásný výhled i na okolní přírodu. Je vidět, jak se rybník zvětšuje a i přesto splývá s přírodou. Jediné, co od lavičky není vidět, je jeho konec. Ale tak to má být. Vždyť není nic hezčího než koukat na rybník a nevidět konec. A to i přesto, že je rybník schován pod vrstvou bílého snížku.

Poděkování

Rád bych poděkoval společnosti Lesy města Písek, která se podílela na vzniku tohoto článku. Více o společnosti a jejích aktivitách se dočtete na internetových stránkách https://lmpisek.cz/.