Starý rybník

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Strakonice

 

GPS souřadnice: 49.4280661N, 13.8126367E

 

Starý rybník naleznete zde: https://mapy.cz/s/cegorarube

 

Dnes vás zavedu k rybníku Starý, který jsem objevil při svých toulkách Tchořovickem.

Tlapkal jsem nádhernou přírodou. Po pravé tlapce jsem měl pole, po tlapce levé hluboký les. Tlapkal jsem po zpevněné cestě a pod si poštěkával, jak je tu krásně. Tlapky mne nesly pomalu dopředu. Očadla se kochala nádhernou přírodou. Ušadla si užívala zpěv kamarádů ptáčků, kteří mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět uměli. Famfrňák si užíval vůni lesa mísící se s vůní vodičky a polí. A celé mé já si užívalo pěkného dne.

Tlapkal jsem pomalu a rozvážně po boku člobrdice. Co chvilku jsem se vypravil k lesu, kde jsem se rozhlížel, zda nezmerčím tajemnou pěšinku. K mému velkému překvapení jsem za celou svou cestu žádnou pěšinku neobjevil. Zato jsem objevil něco, co bych na místě nečekal.

Pomalu a jistě tlapkal jsem kupředu. Tlapka střídala tlapku a než jsem se nadál, dotlapkal jsem do míst, kde mne cesta odvedla od pole a zavedla na kraj lesa. V tomto místě, po mé pravé tlapce, na samotném konci pole, na mne ze spousty keřů vykouklo stavení. Stavení nevelké, postavené ze dřeva.

Jen co jsem tajemné stavení zmerčil, vydal jsem se na průzkum. Pomalu a opatrně jsem našlapoval, všechny smysly jsem měl v pohotovosti. Famfrňák větřil, očadla merčila a ušadla poslouchala. Nic zvláštního mi mé smysly neprozradily. Pokračoval jsem proto obezřetně dál, co nejblíže k tajemnému stavení.

Tlapka míjela tlapku. Čím blíže jsem stavení byl, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím přikrčenější jsem byl. Už jsem se skoro plazil a pomaleji jsem tlapkat nemohl, když jsem dotlapkal k dřevěnému stavení. K mému velkému překvapení se stavení ani nepohnulo. Stále stálo na svém místě. Nevítalo mne, ani mi neříkalo, ať jdu pryč. Jen tak si stálo a dělalo, jako že se nic neděje.

Pomalu se mi vracela odvaha. Čím více odvahy jsem měl zpět, tím více jsem se zvedal. Když už jsem stál na šech čtyřech, vydal jsem se na průzkum. Pomalu a obezřetně tlapkal jsem kolem stavení. Čím déle jsem kolem stavení tlapkal, tím více odvahy jsem měl. Najednou jsem se přistihl, že kolem stavení zmateně svištím, ale stejně nevím, k čemu kdy stavení sloužilo.

Když už mi pomalu začal docházet dech, vrátil jsem se k člobrdici. Zmatenější než zmatený, s kebulí plnou myšlenek, tlapkal jsem kolem člobrdice. Tajemné stavení mi nedopřávalo klidu. Vždyť nemělo okna a ani dveře. Ale mělo čtyři zdi a střechu. K čemu mohlo sloužit, to mi však dodnes nedoštěklo.

Tlapkal jsem stále kupředu a pomalu jsem se rozhodoval, že myšlenky na stavení přeci jen nechám koňovi, který má větší kebuli, když jsem po své levé tlapce zmerčil cestu vedoucí do hlubokého lesa. Myšlenky byly najednou z kebule a celé mé já svištělo rychleji než rychle lesní cestou do hlubokého lesa.

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Co chvilku mi od tlapek odletěla zem. Svištěl jsem ve stínu vysokých stromů po lesní cestě stále kupředu, když mne do famfrňáku uhodila bájo vůně vodičky. Jen co famfrňák vodičku navětřil, svištěl jsem kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku, zvědav, kam mne tlapky ještě zanesou.

Prosvištěl jsem mezi stromy, prosvištěl jsem mezi balvany. Najednou, zničehonic, hluboký les skončil a přímo přede mnou, v celé své kráse, objevil se rybník větší než velký a neobyčejnější než neobyčejný.

Jen co jsem rybník zmerčil, kroky se změnily ve skoky. Skoky svižné a dlouhé. Jen několik málo dlouhých skoků jsem skočil, když mé tlapky doskočily do vodičky. Jen co jsem se vodičky dotknul, dal jsem se do běhu. Svištěl jsem rychleji než rychle ve vodě. Nejdříve jsem měl vodičku po kotníky, po chvilce po kolena. Když už jsem měl vodičku po kolena, otočil jsem se zpátky k člobrdici a zmerčil jsem, že jsem od břehu dále než daleko a stále ještě neplavu.

Těšil jsem se na koupačku a místo toho jsem objevil rybník mělčí než mělký. Když jsem však zjistil, že si v rybníce jen tak nezaplavu, začal jsem svištět s radostí v kožíšku po kolena ve vodě. Jak jsem si tak svištěl a spokojeně jsem si vrtěl chvostem, najednou, zničehonic, dno rybníku zmizelo a celé mé já bylo i s kebulí pod vodičkou Nejdříve jsem se lekl, ale rozkoukal jsem se rychle. Jen co jsem se vynořil, už jsem plaval.  

Po dlouhé koupačce vydal jsem se ke břehu. S kožíškem mokřejším než mokrým přisvištěl jsem k člobrdici a pořádně jí přivítal. Vždyť jsem jí ták dlouho neviděl.

To vám štěknu, kamarádi, já byl ták rád, že jsem se nakonec vykoupal. Stejně jako jsem byl rád, že mne po pořádné koupačce vzala člobrdice na prima baštu do hospůdky v Tchořovicích. Není otevřená dlouho a vaří tam opravdu mňamózně. Takže až se vydáte v mých stopách, určitě se tam zastavte. Ať již na baštu, nebo na osvěžující malinovku, kterou si člobrdice nemůže vynachválit.

 

Tip na blízkou restauraci

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat místo kde se nabaštit, zastavte se v hospůdce Na kopečku v blízkých Tchořovicích. V hospůdce nejen skvěle vaří, ale točí i osvěžující malinovku a pivo Holba.