Zámek Orlík

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Písek

 

GPS souřadnice: 49.5130519N, 14.1704486E

 

Zámek naleznete zde: https://mapy.cz/s/lapofopove

 

Tak jsem se konečně dostal k fotkám ze zámku Orlík, který jsem s člobrdicí navštívil tento týden. Musím vám štěknout, byl to parádní výlet, ze kterého jsem postupně dával fotky na svůj Instagram. Dnes vám štěknu, jak moc se mi u zámku líbilo.

Za krásného slunného, i když trošku větrného počasí, jsem ulehal do auta, abych jen o několik málo minut později z auta vyskakoval na parkovišti pokrytého sněhobílým snížkem.  Nedovedete si představit, jak moc jsem byl překvapen. Jen co se mé tlapky dotkly studeného snížku, svištěl jsem po parkovišti s větrem o závod. Myslel jsem si, že stále ještě chrapouňuji a to co se děje se mi pouze zdá. Mohl jsem tak svištět po parkovišti a nic mi nehrozilo. Vždyť ve snu přeci nikomu žádné nebezpečí nehrozí.

Už jsem měl v merku celé parkoviště a svištěl jsem zpátky k člobrdici. Jen co jsem k ní dosvištěl a člobrdice na mne sáhla, hrozně jsem se lekl. V tu chvíli mi doštěklo, že to co se děje není sen. Doštěklo mi, že opravdu svištím po parkovišti a užívám si opět bílého snížku, kterého bylo na zemi mnohem více, než jen poprašek. V tu chvíli jsem se zastavil, počkal jsem až člobrdice pobere vše, co měla v plánu vzít, zkontroloval jsem, zda mi nezapomněla vzít sváču a s člobrdicí po boku jsem vyrazil pěšinkou mezi keři do míst, kde jsem viděl jen spoustu snížku a pár stromů.

Jen co jsem poznal, že jsem v parku, svištěl jsem k nejbližšímu stromu. Tolik vzkazů co na něm bylo. Sem asi chodí hodně kámošů se svými člobrdy. I když některé vzkazy jsou hodně starého data. Přečetl jsem vše, co jsem přečíst stihl a už jsem pádil k člobrdici, která byla skoro u lesa. K mému neštěstí ještě s mapou v ruce. A to jak víte, to je nebezpečná kombinace.

Jen co jsem člobrdici doběhl, pro jistotu jsem převzal velení a s člobrdicí po boku jsem tlapkal širokou pěšinkou. Než jsem se nadál, byl jsem na rozcestí. Stál jsem na kopečku, přímo před sebou jsem měl posezení po člobrdy a po mé levé tlapce, za obrovským stromem s lavičkou, jsem merčil úzkou tajemnou pěšinku.

Jen co jsem pěšinku zmerčil, daly se tlapky do pohybu. Stačilo mi jenom pár rychlých kroků a byl jsem u pěšinky. Už už jsem se pěšinkou málem rozeběhl, když mne napadlo zvednout kebulínu. To, co jsem v dálce uviděl, mi vyrazilo dech.

 Přímo přede mnou, za několika málo stromy, za hodně prudkým srázem, jsem uviděl zátoku. Zátoku, ve které nebyla skoro žádná vodička. Zato byla v zátoce pořádná skála a na skále stál zámek. Zámek tak velký, jaký jsem snad ještě nikdy neviděl. Hrdě čněl do dálky a lákal k návštěvě. Jenže kudy se k němu vydat? Po pěšince určitě ne, vždyť ta byla z takového srázu, že za snížku byla naprosto neschůdná. Nezbylo mi nic jiného, než najít cestu, po které bych se k zámku dostal.

Když už jsem o zámku věděl a úkol byl jasný, vrátil jsem se zpět na cestu, po které jsem tlapkal a vydal se po ní dál, do hlubokého lesa. Věděl jsem, že tudy k zámku nedojdu. Myslel jsem si však, že když budu cestou pokračovat, uvidím ten správný směr.

Svištěl jsem pěšinkou s větrem o závod. Do kožíšku mi co chvilku spadla sněhová vločka. Než jsem se nadál, prosvištěl jsem lesem a stál na konci pěšinky. Pěšinka mne dovedla na skálu, odkud byla další krásná vyhlídka na zámek.

Pokochal jsem se vyhlídkou, prozkoumal jsem odpočívadla pro člobrdy, a aniž by se tlapky zastavily, vydal jsem se po zelené trase doleva. Tady už jsem svištěl úzkou měkoučkou pěšinkou, která pořádně klouzala.

Po několika rychlých krocích jsem od svištění upustil. Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine a dával velký pozor, aby mi tlapky neuklouzly. Jak říkala člobrdice, hlavně opatrně. Jsme na skále a výška je to pořádná. A měla pravdu. Pěšinka opravdu vedla na skále, ze které by byl nerozum sklouznout.

Pomalá chůze měla pro tentokrát své výhody. Nebyl to jen pocit bezpečí, co jsem později ocenil. Díky mému pomalému tempu jsem zmerčil místa, která bych při svištění mohl minout. Zmerčil jsem kříže na skále pod sebou. Zmerčil jsem svaté obrázky na skále nad sebou. Co na tom, že jsem se k nim neodvážil. V merku jsem je měl a to se počítá. Dokonce jsem i několikrát zmerčil zámek, který jsem pozoroval nad pěšinkou. Jenže kudy k němu, to jsem nezmerčil.

Jaké bylo mé překvapení, kdy jsem se ocitl na místě, kde mne zaujala tajemná pěšinka. Stejnou cestou, kterou jsem přitlapkal, jsem se vydal zpět na parkoviště. Jen co les skončil, uhnul jsem pěšinkou doprava. Nyní mne tlapky nesly z kopečka, abych jen o mrňousek dál tlapkal do kopečka. Než jsem se nadál, už jsem tlapkal podél zátoky, kde zrovna pracovali člobrdové. Těm jsem zamával chvostem na pozdrav a tlapkal dále, přímo za famfrňákem.

Pěšinka, po které jsem tlapkal, byla čím dál tím užší. Zavedla mne do lesa, aby mne o mrňousek dál z lesa vyvedla. Jen co jsem byl za lesem, připadal jsem si jako v zahradě. Jen co se mi prohnala kebulínou myšlenka o zahradě, stál jsem na konci pěšinky, přímo před sebou jsem měl zábradlí, za kterým byla parádní vyhlídka do dálky do daleké.

Nebyla to však jen vyhlídka, co mne na konci pěšinky čekala. Jen co jsem zvedl kebuli, zmerčil jsem nad sebou zámek. Ten samý zámek, který jsem si prohlížel z protějšího kopce. Nyní byl zámek tak velký. A těch oken co měl. Ze zámku bude určitě nádherný výhled na vodičku, která teče všude kolem.

Pokochal jsem se vyhlídkou, pokochal jsem se pohledem na zámek a vydal jsem se pěšinkou, kterou jsem na místo přitlapkal, zpět. Po několika málo krocích jsem zmerčil kamenné schodiště, které nedalo jinak, než že vyjdu po něm. Jak schodiště chtělo, tak jsem udělal. A byla to správná volba. Schodiště mne vyvedlo jen mrňousek před hlavní bránu zámku. Odtud jsem si mohl zámek pořádně prohlédnout.

To vám kamarádi musím štěknout. Zámek je to úžasný. A ta zahrada. Ale nevím nevím, zda bych tu chtěl bydlet. Tohle místo bych asi neuhlídal. Ale je tu opravdu krásně. A nyní, když na místo moc člobrdů nezavítá, je ta nejlepší doba si zámek prohlédnout. Alespoň zvenku. Když už tu budete, projděte se zahradou. Nejen výhledy, které zahrada nabízí, jsou nezapomenutelné.

Kdo ještě nezná mou instagramovou přezdívku, tak zní @tulaccinacestach. Kdykoli, když se zrovna toulám, dávám na Instagram fotky přímo z místa kde jsem. Kdo chce vědět, odkud budou mé budoucí příběhy, z fotek na Instagramu to určitě pozná ;) stačí mne jen sledovat :)

 

Tip na ubytování

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich představ.