Židova strouha

Kraj: Jihočeský 

Okres: České Budějovice

GPS souřadnice: 49.2396753N, 14.4973592E

Židovu strouhu naleznete zde: https://mapy.cz/s/mujegagoru

Není nad to, když s člobrdicí vyrazíte na místo, které je na první pohled schované před světem. Obvykle na takováto místečka narazíte náhodou ve chvíli, kdy vám o nich štěkne nějaký kámoš. Stejně tak tomu je u Židovy strouhy. Prvně jsem jí s člobrdicí navštívil loni. Ve strouze teklo málo vody a ještě jsme k jejímu toku došli až na samotném konci. Letos se člobrdice rozhodla, že sejdeme Židovu strouhu od rozcestí Na strouze, až k jejímu konci kde vtéká do řeky Lužnice. To bylo dobrodružství.

Od rozcestí Na strouze jsem si tlapkal místy loukou, místy lesem. Po levé straně mi zurčel potůček, nad kebulí zpívali ptáčci. Kam jsem se podíval, poletovali motýli. Už na začátku cesty mi bylo jasné, že to nebude obyčejný výlet.

Co chvilku jsem ztratil člobrdici. Jak jsem si tlapkal po luční cestě, prohlížel si nádhernou přírodu kolem a poslouchal ptáčky, moc jsem nesledoval, po jaké cestě si to tlapkám. Co chvilku jsem procházel obrovskými loužemi. Každou chvilku jsem se bořil do bahýnka. A člobrdice? Ta se snažila jít si suchou nohou. Hned na začátku procházky se tak moc snažila najít pěšinku, po které by obešla suprově podmáčenou louku, až málem skončila v rybníce. V tu chvíli jsem se lekl, že se otočíme a pojedeme dom.

Ještě štěstí, že se člobrdice jen tak nevzdává. Nevím, zda to bylo její odhodlání, které jí táhlo vpřed, nebo blízký les, od kterého očekávala schůdnější cestu. Ať to bylo tak či tak, nevzdala se a mohli jsme pokračovat vstříc jednomu z nejkrásnějších výletů, na který budeme ještě dlouho vzpomínat.

Sotva nás přivítal les, cesta se změnila. Někde jsem si tlapkal po krásné cestě pokryté jehličím. Chvilkami jsem tlapkal po pěšinkách, u kterých jsem se bál, že když mi podjede tlapka, skončím ve strouze. Místy se krásná lesní cesta pokrytá jehličím změnila na super bahenní lázně s úžasně voňavoučkým černým bahnem. To já mám ze všech bahýnek nejraději. Suprově drží na kožíšku.

Netrvalo dlouho a očadla zmerčila první brod. Schovával se těsně vedle pěšinky, po které jsem člobrdici vedl. Brod byl krásně uzoučký. Tak uzoučký, že jsem poznal, jak se člobrdici ulevilo. Už se nebála, že se bude brodit po kolena ve vodě.

Za chvilku jsem si opět tlapkal lesní cestou. Cesta vedla kdysi nádherným vzrostlým lesem. Nyní již v lese zůstala jen troška vysokých stromů, zbytek sežral kůrovec. Na jednu stranu to byl smutný pohled. Na druhou stranu, cesta, po které jsem vedl člobrdici, byla naprosto úžasná. Kam očadlo dohlédlo, všude samá loužička. Nevěděl jsem, ve které se mám smočit dříve. Vím, vedle mé maličkosti si vesele tekla říčka. Jenže louže je louže. A když ještě ukrývá bahýnko, to je teprve nádhera.

Za chvilku jsem narazil na lesní cestu pokrytou kamením. V tu chvíli jsem ještě netušil, že od této chvíle se stane nezapomenutelným.

Prosvištěl jsem cestou pokrytou kamením. Dostal jsem se do krásného mladého lesa a uviděl lesní chaloupku schovanou za říčkou. Prolítnul jsem přes vodu a za chvilku byl u chaloupky. Zeptal bych se jí, kdo se v ní ukrývá, ale za mnou se začalo odehrávat něco, co jsem ještě nezažil.

Když člobrdice dorazila k brodu a zjistila, že jej suchou nohou v botách nepřejde, začala se zouvat. Několikrát jsem s člobrdicí na výletech na brod narazil, ale ještě nikdy se nezouvala. Nyní si sundala nejen boty, ale i ponožky a batoh. Do batohu dala telefon, hodila jej zpět na záda, posbírala boty a ponožky a během chvilky byla na druhé straně říčky. Zde jí čekalo obouvání. Takové obštrukce s troškou vodičky. 

Chaloupku jsem nechal za zády a pokračoval lesem dále za famfrňákem. Sotva jsem se prodral vysokou trávou, už jsem se opět brodil říčkou. Brod nebyl dlouhý ani hluboký. To však člobrdici nepřesvědčilo a opět začalo kolečko se zouváním, svlékáním, broděním a obouváním. Jestli to takto půjde dál, do cíle snad nikdy nedorazíme.

Netrvalo dlouho a opět jsem vedl člobrdici nádherným vzrostlým lesem. Chvilku jehličnatým, chvilku smíšeným. Vedle nás tekla strouha a krásně nám zpívala s ptáčky do rytmu. Cesta se v jednu chvíli zúžila a tlapkal jsem si po pěšince tak akorát široké na dvě tlapky vedle sebe. Přeskákal jsem padlé stromy, přehupsnul jsem podemletou část pěšinky a než jsem se nadál, stál jsem na krásné lesní cestě a koukal na další brod.

Sotva dorazila člobrdice, boty šly dolů a kolečko se zouváním, broděním a obouváním bylo zpět. Člobrdice již vylepšila techniku a netrvalo jí to tak dlouho, jako při prvním pokusu.

Sotva jsem měl člobrdici připravenou k dalšímu pokračování, rozhlédl jsem se kolem sebe. Les se pomalu měnil. Už to nebyl jen nádherný vzrostlý les a strouha, která jím protéká. Pomalu ale jistě se přede mnou začaly objevovat skály. Nejdříve malé, poté větší a nakonec tak velké, že mi očadla přecházela v úžasu.

Jak jsem se kochal pohledem na skály, ani jsem nezaznamenal další brod a už jsem byl ve vodě. Co dělala člobrdice je vám určitě jasné.  Další zouvací, brodící a obouvací kolečko bylo tu.

Od tohoto místečka se příroda, kterou jsem procházel, moc nezměnila. Všude byl nádherný vzrostlý les a skály. Židova strouha nabírala vodu a její koryto bylo čím dál tím širší. Jen brody byly stále častější. Zouvací, brodící a obouvací kolečko proběhlo ještě třináctkrát, poté jej člobdrice vzdala a šla kousek bosa. Kdyby s chůzí bez bot začala dříve a ne až u předposledního brodu, netrvala by nám cesta dlouhá necelých sedm kilometrů skoro šest hodin.

Ani nevíte, jak jsem byl rád, když jsem uviděl ústí Židovy strouhy Lužnice. V bříšku už mi kručelo a tlapky si potřebovaly odpočinout. Narychlo jsem ještě prozkoumal jeskyni, která je hned vedle strouhy, přešel jsem lávku a spokojeně se uložil na plochý kámen na vyhlídce a pozoroval klidný tok řeky Lužnice.

Věřte nebo ne, opravdu to byl jeden z nejkrásnějších výletů, který jsem s člobrdicí podnikl. Kdybych měl celý výlet popsat s každou malou zastávkou, vydal by příběh na celou knihu. Židova strouha je opravdu nádherná a je škoda, že je přehlížená. Kdo může, určitě by jí měl navštívit a jít celou trasu jako my. Jen je třeba být v dobré fyzické kondici a mít dobré obutí. A hlavně dostatek času. Když je málo vody, je možné brody projít v botách suchou nohou. Jenže to už určitě nebude takový zážitek.

​​​​​​​Tip na ubytování

Až se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, podívejte se na web https://www.e-pobyty.cz/ a vyberte si ubytování dle vašich představ.